Zdravé dýchání

Složitý životně důležitý proces

Dýchání (respirace) není pouze nádech a výdech (příjem kyslíku a vydávání oxidu uhličitého v živých organismech), jak by se mohlo zdát. Je to složitý proces metabolismu organismu probíhající v buňkách, připomínající hoření. Z fyziky víme, že bez kyslíku (02) hoření neexistuje. Jeho konečný produkt je oxid uhličitý (CO2). Pro názornost vezměme např. glukózu (cukr): Metabolismus cukru (hoření cukru) probíhá na úrovni teploty těla (cca 37-37,2 °C).

V živém organismu musí být určitá rovnováha plynů O2 a CO2. Ale jestliže kyslík soustavně překračuje normu, způsobuje to efekt zvaný Verigo. To znamená, že menší procento CO2 vede ke změně pH krve, která začíná být zásaditá. (Tento biochemický efekt potvrdili fyziologové Bohr a Henderson.) To má za následek poškození metabolismu organismu na úrovni buněk, narušuje to imunitu organismu. Ta nereaguje adekvátně na vnější negativní podněty a vyvolává zvláštní alergické reakce jako např. artrózy kloubů, osteochondrozu (řecky osteon - kost, chondros - chrupavka; patologické změny kosti, ploténky a chrupavky), akutní křeče, dnu apod. Již bylo řečeno, že tyto alergické reakce jsou způsobeny menší koncentrací CO2. Další vedlejší důsledek je sklerotizace cév a hladké svaloviny.

Další projev Verigo efektu: Erytrocyty (červené krvinky) transportují O2 z plic k buňkám a CO2 z buněk do plic. Erytrocyty obsahují biochemickou látku hemoglobin (hem - železo, globin - bílkovina; biochemická jednotka schopná vzít O2, transportovat ho, odevzdat ho a vyměnit ho za CO2. Barva krve závisí na stavu železa. Jestliže obsahuje O2, je zářivě červená a v případě CO2 je tmavě červená). Jestliže je v organismu hodně O2 a málo CO2, hemoglobin může maximálně zadržet O2 v chemickém spojení, což při normálním dýchání není přirozené. Vede to k chronickému nedostatku O2 v organismu. Přitom člověk dýchá viditelně hodně, je to zvláštní paradox. Dýcháme více a přitom se dusíme.

Vezměte si třeba takové chrápání... Hodně lidí tím ve spánku trpí. Ale co to vlastně je? Co způsobuje chrápání? Člověk, který dýchá normálně, v noci nechrápe. Ale ten, kdo dýchá nadměrně, má otravu kyslíkem připomínající narkózu. Jestliže znáte nějakého anesteziologa, zeptejte se ho, jak chrápou lidé přicházející k sobě po narkóze. Vůbec to nesouvisí s věkem. Děti také chrápou.

Otrava kyslíkem vypadá následovně: Několikrát za sebou zhluboka a rychle nadechněte a vydechněte a zatočí se vám hlava a může vám dokonce být i špatně.

Pozitivní vliv CO2 vypadá takto: Jestliže se např. silně uhodíte do prstu, případně zažijete nějaké jiné trauma, okamžitě přestanete dýchat. CO2 začíná v organismu znatelně přibývat a bolest rychle ustupuje. Ke stejnému efektu dochází i při konání potřeby na toaletě. Každý při vyměšování na nějakou dobu zadrží dýchání. CO2 otvírá hladkou střevní svalovinu.

Syndrom hlubokého dýchání

Hlubokým dýcháním jsou nejvíce postiženi bývalí aktivní sportovci (nemusí jít pouze o vrcholovou úroveň), ale také lidé sportující jenom občas, zpěváci a jedinci ve vypjatých stresových situacích. Stres, to není nic jiného než reakce na strach. Sport učí hodně dýchat. Ale jakmile člověk s aktivním sportem skončí, zdaleka se už tak nepohybuje, ale dýchá stále stejně, jako by byl v zátěži. Tentýž problém se projevuje i u lovců perel, kteří mají velké plíce (pod vodou vydrží i pět až šest minut), dobré zdraví, ale přitom umírají poměrně mladí (dožívají se věku kolem 45 let). Kdyby uměli dýchat správně, žili by rozhodně mnohem déle. Tento problém označujeme jako syndrom hlubokého dýchání.

Předchůdce homo sapiens, který měl z něčeho strach (např. z divokých zvířat), začal rychleji a více dýchat a snažil se zachránit útěkem. Tím pádem spotřeba O2 u něho vzrostla a otrava organismu se vlastně kvůli pohybu nedostavila.

Představme si ale člověka v současném uspěchaném a hektickém světě, na kterého v zaměstnání z nějakého důvodu křičí ředitel. (V tuto chvíli ponechme stranou otázku, zda se jedná o oprávněný útok.) Dotyčný má sice stejnou reakci organismu jako náš zmiňovaný předchůdce, ale ve srovnání s ním žádný pohyb. V tu chvíli nemůže nikam vyběhnout. Proto dochází k takovým pocitům jako bolest hlavy, kloubů, páteře, srdce, křeče v žaludku i dalších břišních orgánech apod. Ale to nezpůsobil ředitel, nýbrž hluboké dýchání.

Zatímco bez jídla obyčejný člověk může vydržet až měsíc, bez vody týden, na poušti maximálně den nebo dva, bez spánku tři až čtyři dny, bez dýchání pouze tři až čtyři minuty, více ne. Měsíc bez potravy a tři minuty bez dýchání - interval až desettisíckrát kratší. Léčení dýcháním je tudíž až desettisíckrát efektivnější než léčba dietou.

V 60. letech 19. století německý zpěvák Leo Kefler onemocněl tuberkulózou krku a ztratil hlas. V tu dobu se setkal s jogíny, od nichž převzal některé dýchací cviky a vytvořil svoji vlastní metodu: plný nádech a při výdechu zpívat různá hudební cvičení (celkem je jich šedesát). Po výdechu následuje dvou až třísekundová pauza, což vede k nabírání CO2. Takovýmto způsobem se dokázal zpěvák zachránit. Na základě své vlastní zkušenosti se rozhodl pomáhat dalším obdobně postiženým lidem.

Chemické minimum

Chemici vytvořili roztok kuchyňské (konzumní) soli (NaCl) podobný krvi a začali ho sytit CO2. Čím více CO2, tím snadněji se rozpouštěly v soli vápník, draslík, hořčík a naopak: čím méně CO2, tím hůře se rozpouštěly vápník, draslík a hořčík. Z toho vyplývá: O2 a CO2 jsou konkurenti. Čím více dýcháme, tím více je v krvi obsaženo O2 a méně CO2. To znamená, že soli se hůře rozpouštějí, ledviny zbytkovou sůl nemohou vyplavit, a tak dochází k jejímu ukládání v kloubech (dna), páteři (osteochondroza), ledvinách (písek, kameny), žlučníku (kameny) a ke sklerotizaci a mineralizaci cév organismu.

Jestliže si chcete prověřit, jaké je vaše dýchání, pohodlně si sedněte, uvolněte se a přestaňte dýchat. Přitom sledujte čas. Jestli vydržíte alespoň 50 sekund v klidu nedýchat (lépe i déle) a potom pokračovat v dýchání bez velkého nádechu, znamená to, že jste zdravý jedinec. Jestliže vám to činí značné potíže, případně vůbec nemůžete toto vydržet, máte nemoc hlubokého dýchání. Tento problém lze odstranit dýchacím cvičením, které se musí stát každodenní součástí vašeho dalšího života. V praxi se ale k těmto cvikům často odhodlá jen člověk se závažným poškozením. Vyžaduje to totiž značnou motivaci nebo silnou vůli. Mělo by se to ale stát životním stylem nás všech. Jestliže člověk dýchá podle této metody, má tolik O2 jako kdyby byl vysoko v horách. Proto věhlasný arabský lékař a filozof Ibn Sína (latinsky Avicenna) posílal nemocné léčit se do hor, neboť s nadmořskou výškou ubývá O2.

U astmatiků může několik hlubokých nádechů vyvolat astmatický záchvat. Americký fyziolog Henderson koncem 19. století dělal pokusy se psy: Přinutil je zhluboka dýchat a toto dýchání je za několik minut zabilo.

Naopak pozitivní vliv CO2 známe třeba z embryologie (nauka o zárodečném vývoji mnohobuněčných organizmů). Lidský zárodek čerpá po dobu devíti měsíců, kdy se vyvíjí, z organizmu matky v krvi dvakrát méně O2 a jeden a půlkrát více CO2 než těhotná žena. Co se vlastně děje? Chce snad matka zabít svoje dítě „jedovatým" CO2? Anebo to jsou ideální podmínky pro vývoj zdravého člověka?

Dýchací cviky

Je vhodné je provádět vsedě - nejlépe ráno nebo večer před spaním. Zpočátku cvičíme několik minut, později dvě až tři hodiny denně, aby se dostavil určitý efekt. Nebojte se krize, která se často ostavuje a projevuje se bolestmi nemocných orgánů. Váš organismus se totiž čistí, a proto byste se měli z takové reakce spíše radovat.

Pohodlně se usadíme, jsme uvolnění. Začínáme nevelkým nádechem (v duchu počítáme: jeden, dva, tři), potom následuje nevelký dlouhý výdech (pro sebe si počítáme: jeden, dva, tři, čtyři, pět). Toto provádíme několik minut, pokud nezačneme cítit horko v organismu. Pokračujeme dále, dokud můžeme. Cvik zakončíme klidným nevelkým dýcháním.

Správné dýchání při cvičení, to je stálý pocit nedostatku kyslíku, jaký můžeme v klidu vydržet několik hodin denně. Výsledek naší snahy je prodloužení pauzy bez dýchání, kterou lze pravidelným cvičením podstatně navýšit.

První krize se může dostavit už 20 sekund bez dýchání v klidu. Optimální je dosáhnout 50 a více sekund bez dýchání.

Co to je pauza bez dýchání v klidu? To je taková pauza, kdy člověk nedýchá, je zcela v klidu a potom pokračuje v dýchání normálním nádechem i výdechem (ne jako po dušení!).